Idiomy v češtině
Většina lidí se s pojmem idiom poprvé setká v souvislosti s výukou některého cizího jazyka. Mohlo by se proto zdát, že v češtině idiomy nejsou, nebo že jich je velmi málo. Právě naopak. Čeština má idiomů spoustu, jenomže jakožto její rodilí mluvčí si je většinou vůbec neuvědomujeme. A to i přesto, že je neustále používáme.
Kdy si je uvědomovat začneme
Za normálních okolností české idiomy nevnímáme. Jsou však situace, kdy nám začnou komplikovat život:
- Když mluvíme cizím jazykem a nedopatřením do něj idiom doslovně přeložíme.
- Když naše děti nechápou pro nás běžný slovní obrat a my jim ho pak musíme sáhodlouze vysvětlovat.
Čechismy na bázi idiomů
Idiomy jsou jedním z mechanizmů vzniku čechizmů v cizích jazycích. Možná to znáte. S někým mluvíte např. anglicky, když tu najednou vypustíte z úst něco jako:
"No expert has ever fallen off the sky.".
A problém je na světě. Chtěli jste říct, že žádný učený z nebe nespadl, ale místo toho se vám podařilo akorát tak naprosto zmást svého partnera v konverzaci.
Možná si myslíte, že něco takového by nikdo neřekl! Řekl. Idiomů je tolik, že se nedají všechny uhlídat a je jen otázka času, kdy nám to takříkajíc ujede. Uvedený příklad je samozřejmě tak trochu extrém, ale menšího prohřešku v podobném duchu se člověk dopustí velmi snadno.
Idiomy a naše děti
Když malý capart doroste do věku asi 3 let, umí už se většinou docela slušně dorozumět se svým okolím. Rodiče na něj už nemluví ve stylu "kuk! táta! kuk! máma!" a v rozhovoru s ním používají vcelku běžnou mluvu. V tu dobu začne dítě narážet na první české idiomy. A jelikož na ně na rozdíl od nás není zvyklé, má s nimi potíž:
"Tatínku, půjdeme ven?"
"Jasně. Běž se zeptat maminky, jestli půjde s náma."
...
"Tatínku, maminka říkala, že ven nechce!"
"Tak jdi, a řekni jí: 'Maminko, nebuť labuť!'"
"Jaká labuť? Maminka přece není labuť!"
Následuje samozřejmě složité vysvětlování na téma maminek, labutí a toho, že některé věci mohou znamenat úplně něco jiného, než se na první pohled zdá.
Sečteno a podtrženo, české idiomy jsou všudypřítomné. Většinou je nijak neřešíme, ale v některých méně běžných situacích nám přesto můžou docela zavařit.