Učíme se idiomy
Tento text pojednává o učení se idiomů cizího jazyka - lhostejno kterého. České idiomy se zde neřeší, protože ty se učit nemusíme.
Kdo se učí idiomy a proč
Idiomy se učí pokročilí studenti každého jazyka, aby porozuměli složitějším textům, zejména přirozenému mluvenému slovu a přímé řeči.
Při studiu idiomů je možné zvolit v zásadě dva přístupy. Oba mají své výhody i nevýhody a je na vás, která metoda je vám bližší.
Cílené učení
První možnost je idiomy cíleně studovat. Jedná se o tzv. explicitní učení. K sehnání je množství specializovaných učebnic i slovníků, kde si můžeme o idiomech a jejich použití číst.
Výhodou tohoto přístupu je, že získáváme konkrétní a dobře formulovatelné znalosti (tzv. explicitní). Jsme například snadno schopni někomu daný idiom popsat, uvést jeho význam a zásady jeho použití. Další velkou výhodou je, že jednoznačně vidíme, kolik jich už umíme.
Explicitní znalosti jsou ale nepraktické pro reálné používání a v některých případech mohou být dokonce i na škodu. Může nám totiž scházet cit pro správnou situaci, kdy idiom použít.
Učení mimoděk
Při učení mimoděk (tzv. implicitní učení) se idiomy učíme jako vedlejší efekt používání jazyka. Tato cesta je mnohem přirozenější a takto získané znalosti jsou v praxi použitelnější. Ostatně je známou skutečností že ti, kdo jazyk používají plynule, nad ním nepřemýšlí. Je to proto, že ho ovládají implicitně.
Má to ale i své stinné stránky. V první řadě se učíme jen ty idiomy, se kterými se setkáváme. Pokud se ocitneme v nezvyklé situaci - například čteme výrazně jiný typ textu, než na který jsme zvyklí, můžeme narazit na úplně jinou skupinu idiomů.
Další problém je, že získané znalosti nejde nijak jednoduše změřit a tak pořádně nevíme, kolik toho už umíme. Nemluvě o tom, že tyto informace nebudeme umět předat někomu dalšímu.
Explicitní a implicitní znalost se navzájem nevylučují a nic nám nebrání oba přístupy kombinovat.